Esther
Zdeněk Malkus

Bylo již pozdě večer, když se starý Izák dostal do svého kumbálku, hlavně však ke své účetní knize. Obchod dnes šel docela dobře, míšek měl slušně nacpaný zlaťáky, však se také cestou domů hodně otáčel, aby jej náhodou nezastihnul nějaký lapka. Nebo, nedejbože, rovnou mordýř! Teď již byl klidný, ještě si rozsvítil svíci, nechtěl zbytečně plýtvat petrolejem, na tu chvilku to ani nemá cenu, bručel si pod šedé fousy. Jako každý den si vše pečlivě připravil, aby měl věci při ruce, nerad se zdržoval hledáním. No prosím, jako zrovna nyní - měl určitě v dolním šupleti balíček nových, husích per. A najednou nikde nejsou! Ale přece ještě předevčírem je sem přinesl a uložil! Chvilku se prohraboval v šuplících a pak si najednou na něco vzpomněl - Esther! A náhle to viděl přímo před sebou: sedí po večeři ještě chvíli u stolu a najednou se ho Esther ptá. "Koupil jsi ty husí brky v krámku u Eliho"? Vstal od stolu a došel do předsíně, z věšáku sundal kabát a když jej přinesl zpátky do kuchyně, položil jej před ní se slovy: "Prosím tě, Esterko, brky jsou v kapse a když už sem ten kabát nesu, byla bys tak hodná, podívej se na podšívku, jako by se uvolnilo několik stehů". Jen si tiše povzdechla, ale nahlas neřekla nic. Sáhla do kapsy, vyndala husí brka a uložila je do šuplete v kredenci. A tohle vše mu najednou proběhlo myslí a Izák si málem vynadal do zapomětlivých hlupců! Tak je to jasné - nikoliv sem, do stolu, ale doma, v kuchyni a ne on ale jeho žena Esther ta zatracená brka uklidila! Ále co, uklidnil se, hlavně že o nich vím, večer si je nachystám, přinesu si je sem zítra. Dnes tu jsou sice jen tři, ale když bude mít lehkou ruku a šikovně si je přiřízne, zápis jistě dokončí. Pomalu dolil kalamář čerstvým inkoustem a zase - to pokušení! Jako vždy, až se mu z toho trochu zatřásla ruka. Raději toho nechal, rychle zazátkoval láhev s inkoustem, dal jí do poličky na své místo a teď už si konečně sedl ke stolu, přitáhl si účetní knihu a pomalu otáčeje stránky, musel se znovu zasmát tomu bláznivému nápadu starého Éliho. Jak to vlastně tenkrát bylo? Pomalu si vytáhnul brejličky, nasadil si je na nos, začal zapisovat jednotlivé položky, odpočítával zlaťáky, odděloval měďáky a stříbro, ty zapisoval zvlášť...a tohle vše dělal skoro automaticky, na mysl mu totiž znovu přišlo, jakže to vlastně vloni bylo? Všechno to začalo tou myší. Esther si doma dolévala z velké láhve inkoust do kalamáře, jako on zrovna před okamžikem. A najednou z té lahve vypadla myš. Přesněji - chcíplá myš! I po tom roce mu v uších zní výkřik jeho ženy! V první chvíli se lekl, že se jí něco stalo, ale to už pomalu jel očima směrem, kam mu ukazovala ruka jeho ženy. Načež pronesl památnou větu: "Nevěděl jsem, Esterko, že tvůj bratranec učí plavat myšky v inkoustu!" Izák moc dobře znal svou ženu, proto také než tohle vůbec řekl, hleděl aby měl krytá záda a taky že jo! Ruka, která předtím ukazovala strnule na jedno místo, se náhle a bez varování mihla vzduchem a na Izáka letěla láhev se zbytkem inkoustu - jenže, jak řečeno, znal svou ženu a proto se mu nic nestalo, utekl do předsíně a na svých 70.let docela rychle! Ano, Izák znal moc dobře svou ženu a proto když se večer vrátil ze svého kumbálku, který honosně nazýval "moje kancelář", nejenže už nikde nebyla po inkoustu ani stopa, ale na stole ležel papírek a na něm napsáno : "Můj bratranec ti již neprodá ani připínáček, natož inkoust! Večeři si najdi! A zbytečně nesviť ať mě nevzbudíš! Esther." Už měl vše zapsáno, spočítáno, uklidil vše nazpět na své místo a pořád se usmíval, nastala totiž jeho chvilka na kterou se vždy po práci těšil. Udělal si u stolu pohodlí, zašmátral v kapse kabátu a vytáhl zčernalou dýmku a váček s tabákem. Pomalu si nacpával, potom si od svíčky -jaké barbarství!!! - dýmčičku připálil a tiše vypouštějíc dým, jenž se vznášel a kroutil v roztodivných obrazcích ke zčernalému stropu, znovu si připomněl, jak to bylo dál. No ano, skutečně, šel sice druhý den jako vždy do krámku ke Kuntzemu, ale opravdu, jak říkala Esther, nejenže mu její bratranec nic neprodal, však ještě málem vzbudili oba veřejné pohoršení svou hádkou!!! Kdepak, tu chcíplou myš mu Kuntze jen tak neodpustí, to ať si milý Izák nemyslí!!! Načež Izák zrudnul a nazval jeho krámek že je to beztak vetešnictví!!! A potom padala ještě i jiná slova, ale najednou, kde se tam vzal, objevil se mezi nima ten skrček Éli, vmžiku pochopil o co jde, jen se tak rychle rozhlédl kolem sebe a tak zvláštně se ušklíbl, ne, Izákovi to neušlo, ale to již jej táhl Éli za rukáv ven a jako náhodou do svého vlastního krámku. Cestou mu vyjmenoval skoro celý svůj sortiment, nebylo toho zase tak moc, ale utkvělo mu v paměti jen jedno, "sladký inkoust"! No ano, přesně takhle to Éli říkal: "Neboj se Izáku, budeš si chodit kupovat ke mě, kdyby tě to moc neuráželo, mám sice krámek maličký, to víš, jsem chudý, ale inkoust - tak ten mám vždy a pěkně černý, hustý a sladký jako med a husí brka a papír u mě najdeš také! A tak začal Izák chodit po letech kupovat k Élimu a pokaždé když doléval ve "své kanceláři" nový, čerstvý inkoust do kalamáře, vždy se musel začít smát, pokaždé se mu zachvěla ruka a vždycky měl Izák chuť - strašnou, neodbytnou chuť - si toho inkoustu aspoň trošku líznout a ochutnat, jestli je doopravdy tak sladký?!? Zatím to ještě neudělal!!! Zatím.....!!!

*zm*

zpět

 

Miniaplikace

 [CNW:Counter]

  © copyright

  © tvorba yorika