Hrobař

Smrt je můj společník, pán Bůh ti život dal. Já na konci tě provázím. Tvé tělo omývám, do bílé rakve dávám - k věčnému spánku ukládám.
Hudbu ti zahrajou a přátelé se ožerou - pobrečí a já do země tě spustím.
 
Hrobař. Jsem tvůj poslední přítel - hrobník.
Ač pláčou, já usmívám se - sílu jim dávám. Musím. I já budu plakat, až matičku mou pohřbí, úsměv jediný budu hledat, abych za ni neskočil.

S láskou svou práci děláš - hrobaři, s láskou jsem na svět přišel - co jest mezi tím, má věc.
Za to dík, že úctu k životu máš.
Jsem tvůj dlužník - kdo tebe pochová? Kdo řekne slova o tě ač neznal by tě?
Kdo potřese ruku tvým blízkým a řekne byl jsi?
 
Ten jehož povolání je - neb bojíme se !
Nemáme se čeho - byl jsi - jsi a pro něj i po smrti - člověk.
Tvůj zaměstnanec pohřebnictví a příští kandidát! =
 

zpět

© copyright

  © tvorba yorika