IZÁK
Zdeněk Malkus
 
Stála těsně u okraje a dívala se dolů, do té hrozné, černé jámy, vypadala skoro jako hrobka, aspoň tak jí to připadalo, ale ve skutečnosti to jen Izák kopal studnu a byl již pěkně hluboko...a najednou, ani sama nevěděla jak, ten okraj se hodně drolil pod jejíma bosýma nohama, cítila každý kamínek a v tom to přišlo...okraj té podivné studny se s ní utrhnul a ona padala a padala a padala...vstříc temnotě...ještě si stačila pomyslet, co na to asi řekne Izák, ale to už stála těsně vedle něj a volala naň, aby se šel naobědvat...a jak spadla dolů, tak zase náhle letěla vzhůru a prohlížela si stěny vyhloubené studny, sem tam kořínek od trávy, či nějakého stromku, jinde  blýskavý kamínek a teď jich bylo víc a ještě více a začaly se uvolňovat a padat dolů a cestou tak zvláštně cinkali a zvonili...a zvonili...a zvonili.....a zvonili!!! Sedla si na posteli celá zpocená a ruka hmátla vedle na noční stolek a zamáčkla, skoro se zdálo, že přibouchla, zvonící budík! Zase ten sen! To již potřetí v tomto týdnu. Esther nikdy nebyla nějak zvláště pověrčivá, ale již se jí několikrát stalo, že sen, který se opakoval, jí nepřinesl nic dobrého. Zrovna tenkrát, když jí bylo skoro 30. let, také se jí zdálo po třikrát za sebou že spí v seně na půdě - a ejhle! Za dva dny šla na půdičku pro košík sena jejich králíkům a on tam spí cizí pán! Zřejmě jí slyšel přicházet, protože si najednou sednul, ještě celý rozespalý a ptal se kde že je?!? Nejenže mu to pověděla, ale dali se do řeči, potom si také Esther zkusila jak se vlastně spí ve vonném seně, dokonce na králíky ten den málem zapomněla, dostali žrát až podvečer a ten cizí pán již nebyl cizí, ale byl to Izák, jak jí sen správně předpověděl, do měsíce si jí bral za ženu a to byla mrzutost, protože Esther se vůbec vdávat nechtěla, však proti voňavému senu byla naprosto bezmocná, ale jedno poučení si z toho vzala...propříště bude víc dbát na to, co se jí zdá. Pousmála se té hříčce slov - sen o seně - zatímco si brala svůj župan a šla do kuchyně. Tiše za sebou zavřela, aby nevzbudila Izáka, který ještě spal a jak si všimla, na obličeji měl usazený hezký, uvolněný úsměv. Podívala se z okna a skutečně, jako vždycky - sluníčko! Jak to jenom ten mizera dělá, ptala se v duchu sama sebe...? Když se ve spánku usmívá, krásně svítí sluníčko, den jak vymalovanej...a naopak...když je zamračený, neklidně se převaluje a něco si pro sebe mumlá, je ošklivo, větrno, deštivý den! Ještě chvilku nad tím jevem přemýšlela, ale už se otáčela kolem plotny, topení si připravila včera večer, jako vždycky, dělávala to tak již její prabába a každá žena kam si až pamatovala. Ráno stačilo jen škrtnout zápalkou a za chvilku se mohlo vařit. Odešla se převléknout do domácího oblečení, oheň vesele hořel a když se vrátila, slyšela Izáka vedle v ložnici. Zřejmě se jako každé ráno protahoval a zkoušel i cvičit, jak mu jednou poradil ten zběhlej študent medicíny, kterého nechali přespat na půdě a co se jim tak krásně odvděčil tím, že jim ukradl mlýnek na kafe. Co s ním měl v úmyslu a jak se to používá, nevěděl zřejmě ani on sám, protože mlýnek našli asi za měsíc úplnou náhodou v blízkém lesíku, ležel tam pohozený, již rezivěl, chyběla mu klika, kluk pitomá krath asi jen tak. Z celé té "návštěvy" ale oba něco měli, Izák jeho ranní cvičení, nebo aspoň pokus - jednou ho Esther pozorovala, když byla nemocná a ležela, dívala se tenkrát na to cvičení a musela se smát, ale jen v duchu, potichu, nechtěla mu to brát a potom stejně najednou vybouchla, už to prostě nevydržela, ač jí nebylo dobře, smála se nahlas, uvolněně a Izák? Ten nic, dělal ty své cviky dál a když viděl že se dívá, dokonce jí je i jmenoval a to latinsky! Ještě pár dní potom ležela, ale zřejmě od toho smíchu jí už bylo každým dnem lépe a jednoho takového slunečného rána, zrovna jako dnes, si to zkusila také a zacvičila Izákovi úplně novou sestavu...no a za devět měsíců přišel na svět jejich druhý syn. Povzdechla si a šla přiložit do kamen. Pak se podívala na poličku a jako každý den, musela se pousmát. To byla druhá věc - sice ne již nový, ale stále krásně lesklý a udržovaný mlýnek na kávu. Tenkrát, když jí ho Izák přivezl z města a dal na stůl, tenkrát skoro ani nedýchala nad tou jemnou nádherou. Zrnka kávy se v něm měnila na jemný prášek a káva z tohoto mlýnku, to byl skoro nektar! Mlel pořád stejně, celých těch 30.let, nikdy se nepoškodil, měl své místo na poličce a to už jej Esther sundala, nasypala do něj zrnka kávy a pomalu začala mlít a jako kdyby to byl nějaký signál, ve dveřích se objevil Izák a rovnou se hrnul ke stolu. "Dobré ráno, Esterko, jak ses vyspala?" "Dobré ráno, Izáku, ale jo, dobře, jen jsem si trochu přeležela ruku." Vstal od stolu a přinesl dva hrnečky na kafe. Již měla umletou kávu, podala mlýnek jemu a on z toho malého šuplíčku rozdělil do hrnečků dvě porce. Sundala z kamen konvici, kde se již hlučně hlásila voda, bublala, syčela a strkala odspodu do malé pokličky, jenže ta se nedala a vodu srážela stále zpět a ta jí odpovídala ještě větším sykotem a přidala i trochu páru, to jen tak, aby se vědělo kdo je tu pánem - a byl z toho všeho každodenní ranní koncert, který vždy rázně utnula Esther, když konvici vzala a vodu začala lít do hrnků.......a potom se rozhostilo ticho, rušené jen usrkáváním vroucí, čerstvé kávy a až když bylo dopito a oba byli probuzeni do nového dne, teprve teď se Izák optal, co dnes bude Esther vařit k obědu...aby se vzápětí plácnul do čela a na její užaslý pohled najednou povídá, že vlastně doma k obědu nebude, ať mu jej schová, nebo kdyby chtěla, může mu ho v kastrůlku přinést...a to už bylo na Esther trochu moc, pozvedla obočí a trochu i hlas, ne moc, jen aby slyšel, otázka vcelku jednoduchá, ale on někdy Izák trochu hůř slyšel, ba, co víc, stávalo se, že ohluchnul úplně, jako tehdy, když od něj chtěla peníze na nové hodiny, staré kukačky totiž spadly na zem...a ten den byl Izák hluchý a to ho drželo skoro tři dny, až když přišel pozdě na jednu důležitou - pro něj! - obchodní schůzku, tak se mu zázračně sluch vrátil a nové hodiny koupil, proto ono zvýšení hlasu a Izák se na ní otočil a s nevinnou tváří se zeptal: "Já jsem ti to, Esterko, včera neříkal?" "Ne, nic jsi mi nepovídal a o čem?" A najednou jí to došlo! Ten sen!! Ten zatracenej sen!!! A také že ano, Izák se oblékl do kabátu a nasazuje si klobouk, jen tak na půl úst, trochu ledabyle a skoro již na odchodu, se k ní otočil a povídá: "Nečekej mě, jdu pomoct Hermíně." "A s čím chce Mína pomoct?" "Ále, ztratil se jí pramen, byl u ní proutkař a tak mě poprosila, zda bych jí nepomohl vykopat novou studnu!" 
 
*zm*
 
 

zpět

 

Miniaplikace

 

 [CNW:Counter]

  © copyright

  © tvorba yorika