Romana Mazánková
 
 
 
Opilá

Láska je slepá, vidí mně dvakrát, vždy souseda volí. Ať otevře oči a vystřízliví.
Pije, jak duha, měsíční barvou září ! Teda mně to ladí do rocku, ať vykašle se na tu vodku !
Ráno přijde rozčarování a já se divím. " Střízlivím " .
Lásko má nepij a buď nahá !  Jsi věčně opilá a já kocovinu mám.
" Střízlivím a ty se usmíváš. " Já dotýkám se tě - ty chvěješ se.
To kouř z cigaret a pár promile. " Střízlivíš se mnou. Já ptám se proč ! "
Tak odhoď sklenku nedopitou a uhas žízeň mého těla !
" Střízlivím a ptám se tě proč jsi dnes tak jiná ?! "
Tak umíněná, rozmarná a hádavá.
To nejsi ty, to jsem já !
" Tak lásko má, přestaň pít a buďme - OBA - JÁ ! "
 
 
Mluv živote
 
 
 
Cizinec
 
Chodím ulicí a poslouchám hluk lidí, já však jím nerozumím. Mluví jeden přes druhého a ani se neposlouchají ! Spěchají a ani neví kam. Naříkají a ani neví proč.
Co chtějí a po kom ? Jsou tak bezbranní a přesto jistí. Čím ? Neznám jejích řeč, řeč zvířat je mi bližší.
To ticho ! Kdo jsou ti druzí ? Jsem z jejích říše ? Neodpoví ! Počkám.
" Polemizuj o světě, polemizuješ o sobě ! "
Mám přání, chci být rosou v tvých dlaní, sluncem v tvých očí. Chci být tvou sklenkou nedopitou, cigaretou zapálenou.
" Lásko má ty přeháníš !" Já chci se tě jen dotýkat , těla. Už si nepřeješ, vše jsi měla. Jdi spát lásko ! Snít budu teď já, abych byl šťasten bez tebe. Aby nebylo tě potřeba a já jen říkal : dík lásko, už vím žít...
 
 
Mluv živote
 
 
zpět

© copyright

  © tvorba yorika