Pár veršů - Romana Mazánková
 
 
 
Mluv živote

Sedím v zakouřeném baru a ty na mě hledíš. A mlčíš! Jen se usmíváš. Snad si nic nevyčítáš.
Říkáš jen "ne, pro nevím".
Jsi tak zahořklý, nebo jen nevěříš?
Život je kurva, jak já.
Dávám - beru, říkám, kleju, bránit se nedovedu.
Říct ne neumím. Ano řekni ty.
Já budu tvá, však těch co ráda mám se nevzdám.
( Nechtěl bys to ).
Přestanu li kvůli tobě milovat, pak láska má za nic nestála.
Tak řekni moje jsi!
Sedím v zakouřeném baru a ty na mně hledíš. Po mým není! Mlčíš.
A já zas a znova ti říkám:
Chci jen tvoje být - žena, buď můj!
Život a já láska!
 
Mluv živote
 
 
"Buď"

Ústa, tvá, úsměv,
kresba - tělo má!
Co skrývá - pomalu,
svlékám.
Oči - zrak tvůj, dech tvůj,
má vůni ...
co svádí a pálí.
Žár na nebesích, tělo mé.
Dnes jsem. Tvá. Vem vše.
Tak dej mi co je mé !
A já chci,
odevzdat se ti.
Vzdej ten boj -
jen si hraji -
hrajem.
 
Bud
 
 
 
Miluj a maluj

Namaluji tvé tělo, štíhlí pas - ploché břicho, rovná záda, však víš, jak tě mám ráda. Úsměv tvůj, oči co se divý, jaká jsem, krok tvůj, postoj jistý, jsi milý, klid tvůj jde ti z duše, když v tichu hledíš a paprsky lásky se mne dotýkáš. Líbej mou duši ať v klidu usíná.
Já usmívám se to nemusí být na tváři vidět.
Já šťastná jsem, byla bych víc,kdyby jsi stejně tak, jak nitro mé i tělo hladil - navždy. Miluj mně, použij barvy duhy. V rose mé štětec svůj smoč. Každý záhyb mého těla, pohoří, krajina - mapa mého těla.
Čeká! Není prozkoumaná - "TEBOU" .
Hledej ta místa utajená, tobě tak známá.Budou! Snad!
Počkej, nebo čekám já ! Na co! Barvu máš a slunce v mých očích, cestu jsi našel a plátno - tělo mé, touha a žár - maluj - z hoří jinak.
Buď můj - ať jsem tvá - snídaně v trávě, nahou pastýřkou, Monetovým snem.Monou Lisou , vždy jinou a přeci stejnou. Dokonalou pro tebe, tak buď mým malířem.
 
Miluj a maluj
zpět

© copyright

  © tvorba yorika