Oslava Silvestra
 
 
Každý rok slavím Silvestra stejně-koukám na televizi, nebo sedím u počítače a rozesílám kamarádům emaily, ve kterých jim přeji šťastný nový rok. Letos jsem musel tuto tradici přerušit. Domluvil jsem se totiž s kamarády, že nakoupíme rachejtle a oslavíme Nový rok po svém.

Po dlouhém přemlouvání a slibování mi otec koupil krabici nějakých rachejtlí, ale řekl, ať to rozbalím až na místě, aby to u nás nevybouchlo.

V osm zazvonil zvonek, ale nezvonil sám od sebe. Stál u něj totiž Martin, který s sebou nesl tašku plnou prapodivně vyhlížejících dělobuchů. Rychle jsem tedy vyběhl z domu a pozdravil se s dalšími členy našeho „gangu“-Honzou, Jirkou a Davidem. Cestou jsme si povídali o tom, co kdo nakoupil za pyrotechniku. Vylezli jsme na Stonek, což je nejvyšší kopec ve městě.

Bylo teprve půl deváté, a tak Jirka vyndal přenosný DVD přehrávač, který dostal k Vánocům, a dívali jsme se na film. Po jeho skončení jsme začali vybalovat batohy, tašky, bedny…  Jen já jsem řekl, že svojí bednu vybalím až chvíli před dvanáctou. Všem jsem mezitím vykládal, že se mají na co těšit, protože mám ty nejdražší rachejtle z celého obchodu.

Dvanáctá se blížila a já slavnostně otevřel bednu. Jestli si myslíte, že v ní byly rachejtle, tak vám musím říct, že máme pravdu. Vybalil jsem je ven a začal se chystat na odpal. Chvilku před půlnocí bylo vše na svém místě a Honza odpočítával čas do konce roku. Deset, devět, osm, sedm, šest, pět, čtyři, tři, dva, jedna, pal. Do nebe se vznesla první řada našich ohňostrojů. Druhá řada vzlétla jen o pár vteřin později. Od třetí řady bohužel chytly ostatní rachejtle, ležící na zemi. My jsme se snažili co nejrychleji utéct.

Rychle jsme naskákali za obrovský skokánek ze sněhu a dlažebních kostek. Povedl se nám trik, který můžete hojně vídávat v Kobře 11 (určitě to znáte-policisté uskakují od auta, které přesně v tu chvíli vybouchne). Tento trik se bohužel nepovedl rybářské boudě pana Brabce, do které si to namířili dvě mé svěřenkyně. Bouda začala vesele plápolat, zatímco nahoře na kopci zuřilo peklo. Když už pět minut nic nebouchlo, vyběhli jsme z úkrytu. Při běhu jsme každý minimálně jednou dupli do nějakého DVD přehrávače…

Domů jsem dorazil kolem půl jedné. Všem jsem namluvil, že jsme byli na náměstí, vybouchli jsme decentně pár rachejtlí a v klidu jsme se rozešli do svých domovů.

Po této události raději pokračuji ve své televizní tradici.  

 

 

 

zpět

© copyright

  © tvorba yorika