Je tma - bylo světlo ...
Romana Mazánková

A to kotě ... moje ... vidím ... a já vím, že ty "JSI" mi vším.
A na lásku se neumírá a nás to co chrání, křídla.
Polovina srdce, teď je celé !
A to nebe blankytné, a červánky mé - máš ty i já -  NEBOJÍŠ SE  - o mne ...
Hvězda má - září, jsi to co mám i ztrácím. Tebe se dotýkám a až zasteskne se ti, domů budeš chtít jít, únava tě přemůže - nevyčítej si - vím, že odejdeš a ráj si mi dala - život s tebou.
Tak jdi už spát - jsi unavená a já též.  Nestýská se mi - vím, že odejdeš - má to tak být, čas tvůj vypršel.
Nám bylo krásně, nelituji ... jsi nádherná - uvnitř i navenek, prostě celá...
Jsi galaxie a já dráha tvá - láska a za to dík, že jsem člověk co mohl žít, s nejkrásnějším andělem ať už odkudkoli.
Dojdi tam kam máš jít. Nelituj svůj osud znáš. Mě nebylo líp - i pro pouhý okamžik stojí za to dík.
Krásko neznámá co jsi za písní mou připlula a slova lásky chtěla znát. Rozumět zpěvu ptáků i lidem naslouchat. Ochutnat ret tvůj, dotyk, pohled co říká MILUJI rozum NECHCI ty přesto nebráníš se.
Nemůžeš je to silnější, já tisíckrát budu říkat, nechoď - nemůžu bez tebe být, ale ty už odcházíš a já vím, že si dala vše a já jsem na řadě.
Tak sbohem a buď klidná, já do náruče tě beru a k nebi zvedám. Jsi doma a já umírám s tebou i zvlášť - TY NEZAPOMÍNÁŠ snad potkáme se někdy v jiné době... budeš li chtít.
 
Čekám víš !
tvůj kdokoli...

Namaluj tvář,
slzy z ni vymaž.

Líbej - neříkej,
že nemůžeš.

Říkej - víš co.
Povím ti, že jsem.

Znáš ten příběh,
láska ho píše.

Úsměv slzy suší,
v tváři tvář říkej
mi, mám tě rád.
 
 
 
 
 

zpět

© copyright

  © tvorba yorika