Jsi vzdálenost co nás spojuje
Romana Mazánková

Jsi zemí a já oceánem co občas se tě přílivovou vlnou dotkne, jsi tajnou studánkou a já pouští vyprahlou co uhasí žízeň,
jsi  sluncem a já měsícem co občas se střetnou. Jsi dotekem a já vzrušením, jsi pohledem a já otočením - za ním,
jsi všechno co nemůžu mít.
Jsi dálkou a já časem, jsi láskou a já hříchem, jsi vírou a já zatracením, jsi cesta a já nebem co se na ni dívá.
Jsi abeceda  a já neznámá rovnice, jsi vesmír a já bludná kometa co tě míjí. Jsi všechno a já nic, jsi všechno co ti chci říct a já ústa  zavřená mám - mlčím. jsme si blízko přes tu dálku, přes to vzdálení vším čím jen můžeme být. Časem i životem, přesto tě občas mám, jsi mým tajemství a já tvou vinou. Jsi mou pohádkou a já princeznou ve věži ukrytou. Čekám až mne vysvobodíš, polibkem a vyznáním lásky, kletbu v niž jsi mne odmítl a hněvem jsem se proklela zlomíš. Řekl jsi, že mne nemiluješ, nevěřil jsi, že pro sebe jsme stvoření, po polibku odmítl jsi mne a já cítila zradu - slova kletby mne zabila, abych se časem znovu zrodím se. Já se ptala zda se poznáme, já tebe podle tváře a ty mne podle fantazie.
Potkali jsme se a objali, polibek na tvář a mne napadlo, tak jemnou tvář máš.
Pamatuji si tam, kde jen my dva jsme byli, jak jsem říkala co se stane, když vymyslím něco co vymyslet nejde, když vymyslím nic a ty jsi mi
zde řekl na tom to světě už nejde nic vymyslet.
A co ta věčnost ptala jsem se zda by jsi si dokázal představit být sám , jen ty a ta, kterou miluješ, nikdo jiný, žádný čas, věčnost a vy dva a ty, že ano. To je i můj sen, náhoda nebo jen přání a poblouznění? Nevím a nechci vědět, chci být bláznivá, smát se, když se usměješ, smát se, když vymýšlíš různé hry. Teď nevím, máš tu fantazii ty, nebo já, každopádně umíš mne rozesmát.
Jsi prostě něco co chci, ale nemohu tě na tom to světě mít, tak jak bych si přála. Nebo můžu? Ukáže čas, ten co, jsem kvůli nám chtěla zastavit, věčnost nám dát.
Jsi ten koho jsem vždy chtěla, jsi ten koho neznám, jsi i ten koho znám, jsi ten kdo dělá často to stejný, nápad, chceš se vidět, napadne nás to ve stejnou chvíli.
Naše duše znají se cítím to či přeji, možná vše vidím růžově, však růžová je šílená, tak proč nebýt bláznivá, proč nevidět to krásné s tebou to vidím.
Prostě, když spolu nebudeme zde tak jinde, vím to - nepřesvědčíte mne o opaku a to je kouzlo zamilovanosti, kdy ty jsi dokonalý a já krásná láska.


ZPĚT

© copyright

  © tvorba yorika